Anorexie?

19. února 2017 v 22:32 | jtstrm |  Strava & životní styl
Je anorexie opravdu taková, za kterou ji považují ti, co o ní nic neví? Já sama toho o ní moc nevím, ale jeden týden jsem si prožila. Nechci tomu říkat úplně anorexie, spíš taková fáze, která by ji nebýt víkendu pryč, kde mou stravu "hlídali", nastartovala. Někteří možná ví, že na Wattpadu píši motivační deník s názvem "CHANGE" a tam jsem o mé týdenní předanorexijní fázi psala, a rozhodla jsem se tento post sdílet i na blog, aby zde bylo od všeho trochu. Jen chci upozornit, že závěr zní, jako bych tuto psychickou nemoc podporovala, ale ono to tak úplně není, jen jsem tím chtěla říct, že tato neúplná fáze náhodou tak hrozná nebyla, horší je, když tomu člověk propadne úplně.
Tak tedy, tady máte článek "vytržený" z mé "knihy":
"Určitě jste zpozorovali, že jsem dlouho nepsala. Je mi to opravdu líto, ale jednak na psaní nezbývalo moc času a taky jsem se tím, co vám teď řeknu, nechtělo zrovna dvakrát chlubit.
Jelikož panuje (snad už tedy ustává) chřipková epidemie, i já jsem se zřejmě nakazila (snad tedy ne úplně, nemoc byla lehčí,) a onemocněla jsem. Nic extra hrozného, jen jsem zhruba šest dnů ležela v posteli... A to je právě to. Necvičila jsem a na nějaké plánování zdravého jídla jsem se taky vykašlala, tudíž všechna moje předchozí námaha byla pryč. Četla jsem, že když člověk nějakou dobu maká, tak mu to taky nějakou dobu zůstane, ale tehdy jsem makala teprve necelé dva týdny, tudíž se ještě vše rychle vrátilo. To mě vážně dostalo. I když jsem se první den po nemoci snažila vrátit ke starému rozvrhu, nevyšlo to. Dala jsem si kolečko OREO a to vše prolomilo. Uvědomila jsem si, že nemám vůli pro něco tak dlouhodobého. Že musím vidět rychlé výsledky, abych byla motivována pro lepší výkon. Takže nastal dost těžký víkend. Moc jsem se tím nechlubila, ale docela se to odrazilo na mém chování, výsledcích ve škole...
Skoro jsem nejedla. Tedy, ruku na srdce, do fáze anorektičky mám ještě daleko, ale na to, že jsem to JÁ, to bylo dost málo. Měla jsem třebas za celý den jablko a žitný chléb s Lučinou (samozřejmě, když už jsem si takhle hověla, koupila jsem si tu, která obsahuje o 60% tuků méně). Sice jsem necvičila tolik, jako při předchozím pokusu o změnu, ale zato jsem chodila alespoň dvakrát denně běhat. Ten týden nám i tělocvikářka dávala zabrat, za což jsem byla strašně ráda.
Teď ale přemýšlím, jaké jsou výsledky?
+ za týden jsem zhubla 3kg
+ v tu dobu jsem si skutečně připadala hubenější, i když to byly jen "blbý tři kilogramy", zkrátka jsem měla pocit, že to konečně někam táhnu
- byla jsem totálně bez energie, věčně vyčerpaná
- později se to ovšem odrazilo JOJO efektem, kdy jsem se konečně po dlouhé době pořádně najedla a bylo to zpět
- začala jsem hledět na váhu, neuvědomovala jsem si, kolik z toho jsou svaly a kolik tuky...
Co si budeme povídat, od toho náročného týdne mívám ještě teď na lačno váhu nižší než předtím, ale nevím, jestli mi to stálo za to. Když jsem si vypisovala plusy a minusy, minusy zvítězily, ale na druhou stranu, myslím že pokud by šlo o přežití několika letních dní, ještě bych se k tomu někdy vrátila. Je to taková fajn rychlovka pro lenochy, kterým se nechce makat a netrvají na dlouhodobých výsledcích. Ale nikdy do toho nepůjdu naplno, to si slibuju.
Snad se mi povede neustoupit, nevyměknout a vrátit se do starých fit kolejí! ;)"


No, když si to teď tak zpětně čtu, spíš se nad tím pousmívám, jak jsem to mohla nazvat anorexií? xD
I tak to ale byla nějaká zkušenost a jsem ráda, že jsem se o ni s vámi podělila ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama